RECENZE – Lenka Rožnovská: Zachráněné Vánoce

Dojemný vánoční příběh o naději a dobrých skutcích

Hledáte-li pěkný vánoční příběh o naději a dobrých skutcích, který má potenciál stát se vánoční stálicí, určitě sáhněte po titulu české autorky Lenky Rožnovské s názvem Zachráněné Vánoce. Jaké je to pravé poselství Vánoc? Vydejte se spolu s malým Františkem na cestu zachránit Vánoce. Pomoct bližnímu svému může každý, dospělý i dítě, a mnohdy k tomu stačí opravdu málo.

Lenka Rožnovská: Zachráněné Vánoce

Příběh

Prvňáček František si užívá předvánoční čas, otevírá poslední šuplíček adventního kalendáře a těší se na příchod Ježíška. 

Právě je Štědrý den a on z okna pozoruje hemžení na vánočních trzích a hlavně kostelíček, odkud si lidé nosí betlémské světlo. I on se pro něj s lucerničkou vydá. V kostele objeví betlém a také kasičku pro dary. Chce udělat Ježíškovi radost, proto mu do kasičky vhodí dvacetikorunu, která se však zadrhne a nemůže dovnitř, ani ven. František se lekne, že pokladničku rozbil a uteče z kostela pryč. 

Cestou potká nešťastného staršího chudého souseda pana Dobrejšku, který každoročně nosí ženě na hrob tři karafiáty, ale letos mu je někdo ukradl. František ví, co udělá. Vydává se do květinářství karafiáty opatřit, špatně si však spočítá našetřené peníze a na jeden karafiát se mu nedostává. Chybí mu právě těch dvacet korun, které se mu zasekly v kostelní pokladničce. Podaří se Františkovi dvacet korun získat a pomoci panu Dobrejškovi, aby neztratil víru v dobré lidi? Jsou Vánoce, proto o šťastný konec nebude nouze.

O pravém významu Vánoc

Tento milý vánoční příběh odehrávající se během Štědrého dne mám moc ráda, je vykreslen realisticky, takže se opravdu mohl stát. Vánoční atmosféra z něj díky krásným ilustracím sálá z každé stránky. Vypráví o naději, o tom, že sdílená radost je dvojnásobná radost, jak je důležitá pomoc bližnímu a že pravý význam Vánoc netkví v nákladných dárcích, ale v něčem úplně jiném. Má i příjemný menší formát přizpůsobený tak akorát dětským ručičkám.

Neotřelé, napínavé, milé i dojemné vyprávění je čtivé, rozčleněné do krátkých kapitol, takže při čtení vydrží i předškolní děti. Moc se mi líbilo, že kromě laskavého příběhu nenásilně seznámí s původem Tří králů a rozdílech mezi Betlémem a betlémem.

UKÁZKA:

František sáhl do kapsy a vytáhl z ní minci. Korunu hodil do díry a mnich mu za to děkovně zacinkal.

„Josefe a Marie,“ zašeptal směrem k figurkám, „to je pro vás, abyste nebyli tak chudí a mohli Ježíškovi koupit dárek.“

Františkovi se zdálo, že se na něho Marie usmála a Josef pokýval hlavou. Pak ho ale napadlo, že za korunu si toho moc nekoupí. A tak znovu sáhl do kapsy a tentokrát vytáhl celou dvacetikorunu. Mince byla velká, do dírky na pokladničce se nevešla. Jenomže Franta ji stůj co stůj chce Ježíškovi darovat. Palcem na ni pořádně zatlačil, a lup! Mince se v pokladničce vzpříčila. Nejde tam, ani dovnitř.

František se polekal. Co to jen provedl? Rychle popadl svou lucerničku a ještě rychleji pádil z kostela pryč. (Str. 23)

Poetické ilustrace

Ilustrace japonské výtvarnice Iku Dekune souzní s laskavou poetikou celého příběhu a stejně jako vyprávění Vás pohladí po duši. Připomínají mi trochu styl Jiřího Trnky.

Psát pro děti je radost

Autorka působí také jako učitelka na střední škole, ale jejím snem bylo stát se spisovatelkou. Když čtete její vlastní životopis, z řádků poznáte, že život bere s nadsázkou a na svět se snaží dívat z té lepší stránky, píše totiž, že měla tu „smůlu“ a narodila se před Vánocemi, což „nepovažuje za žádné terno. To se pak jednomu stává, že dostává jednu botu na narozeniny, a je-li hodný, tak mu Ježíšek nadělí i ten druhý škrpál.“ 

Ve svém volném čase ráda čte a svým dvěma synům dokonce nahlas, protože „je to nejlepší trénink mozku". Přiznává, že psát pro děti je pro ni radost a „není to těžké, když se na svět díváte dětskýma očima, nejste ten, kdo kárá a má vždy pravdu, pak to mezi vámi a dětmi funguje.“ S dětmi si ráda povídá a s těmi vlastními pořádá výlety, možná i proto dětské duši tak rozumí, jak ukazuje i ve svých knihách. 

Měla jsem to štěstí, že jsem se s paní Rožnovskou setkala na knihovnické besedě osobně a musím prohlásit, že je to i v soukromí velmi příjemný a pozitivní člověk, který má upřímnou radost z toho, když se její knížky dětem líbí.

Zhodnocení a doporučení

Doporučený věk od 5 let, ale myslím, že zvládnou i tříleťáci a oblíbí si ji každý, kdo má rád pěkné vánoční příběhy, které umí pohladit po duši. Myšlenka vyprávění je natolik nadčasová, že by se jeho čtení mohlo stát v mnoha rodinách každoroční vánoční tradicí, protože si to určitě zaslouží.

Zajímavostí je, že knížka vyšla už rok po českém vydání také v Japonsku.

 

A co Vy? Máte i Vy osvědčené vánoční knížky, které Vás vždycky pohladí po duši a nesmí chybět jako součást každoročního adventního čtení? Budu ráda, když se podělíte o své zkušenosti. Pěkné počtení přeji. J

_____________________________________________________________________________

ANOTACE:

Autor: Lenka Rožnovská

Název: Zachráněné Vánoce

Ilustrace: Iku Dekune

Vydání: 1.

Počet stran: 64

Formát: 160 × 195 mm

Nakladatelství: Albatros

Rok: 2017

 ____________________________________________________________________________

 O AUTORCE:

Zdroj: Albatrosmedia.cz
Lenka Rožnovská (*1972)

olomoucká spisovatelka pro děti a mládež, pedagožka

V záplavě autorů dětských knih (možná) trochu upozaděná autorka, ale rozhodně neprávem. Tvorbou se soustředí především na předškolní a mladší školní věk. S knihovnami spolupracuje na projektech podporujících čtenářskou gramotnost. Její knížky Táta za tři skleněnky (Albatros, 2017) i Zachráněné Vánoce (Albatros, 2017) rozhodně patří k velmi kvalitním kouskům, které by neměly zůstat bez povšimnutí.

O přípravě staršího sourozence na příchod miminka vypráví titul Anežka se těší na miminko (Portál, 2012) či Vlkovi tě nedám (Albatros, 2016). Hodně píše tituly v edici První čtení - Autíčko Karlík (Grada, 2015), oceňované jsou její uspávací pohádky František a jeho pohádky do postýlky (Portál, 2010).

 

Naposledy na sebe upozornila knížkou Povídání o svaté Anežce České (Triton, 2020), které výtvarnou podobu propůjčila Andrea Popprová.

O ILUSTRÁTORCE:

Zdroj: citarny.cz

Iku Dekune (*1969)

japonská ilustrátorka žijící v Praze a držitelka řady mezinárodních ocenění

Ilustrovala například Živou vodu (Albatros, 2011) od K. J. Erbena, Říkali mi Leni (Albatros, 2012) od Zdeňky Bezděkové či Zajatci stříbrného slunce (Triton, 2015) od Miloše Kratochvíla či autorskou knížku Husy divohusy (Práh, 2018).


 

Žádné komentáře:

Okomentovat