Domove, domove drahý a jediný...
V květnu uvedlo
nakladatelství Axióma na trh v pořadí čtvrtou knihu dvojice Astrid Desbordes a Pauline Martin
s názvem Můj
domov. Jedná se o volné pokračování série Mám tě ráda, Co mi řekl táta a Mám tě rád, sestřičko (více si o
nich přečtěte
v článku 7 + 1 nejkrásnějších knih o mateřské (i otcovské) lásce k dětem a naopak).
Autorka už se nevěnuje tak
úzce vztahům mezi dvěma členy rodiny, ale více se soustředí na rodinu jako celek, nechává Adámka cestovat, a dokonce
samotného, což má svůj důvod. Kniha klade spoustu důležitých otázek. Co je to domov? Je to jen místo, kde
bydlíme, nebo ho tvoří něco víc? Jak se domov v průběhu života může
proměňovat? Může se nám v něčem podobat? Proč si přejeme být někdy sami? Jakou podobu na sebe může domov brát? Který
domov je nejkrásnější?
Adámek se vydává na cestu za poznáním pravého domova.
Kniha si zachovává stejný formát i barevné provedení, jak
jsme ze série zvyklí. Pouze název na titulní straně je vyveden bílou barvou na
červeném podkladě střechy. Je to vtipné a nevadí to.
Opět se setkáváme se sametově hladkou obálkou, díky které
budete mít neustále nutkání titul brát a osahávat.
Hned v úvodu je ponechán
dostatek místa pro věnování, což
určitě ocení nejen rodiče vícero dětí.
Průvodcem a také vypravěčem celé
knihy je chlapec Adámek, kterého
dobře známe z předchozích knih. Tentokrát vše vidíme jeho očima, vyprávění
je v ich formě.
Ilustrace si zachovávají původní rukopis – jsou jednoduché a prosté, ale tak
mistrně vyvedené, že z nich okamžitě pochopíte danou situaci. Nechybí
drobné i vtipné detaily a dobře
rozpoznatelné emoce u postav.
Převažují opět tlumené
tóny barev, nejvíce modrá, růžová a hořčicově žlutá a šedohnědá, ze sytějších
tónů dominuje červená. Oproti předchozím
titulům je změna v provedení paloučků a luk, kdy plochy s travinami nejsou nikdy ponechány bez barvy, vždy v
nich nalezneme i barevné kvítky. Působí to jemněji
a radostněji.
Setkáváme se sice s důvěrně
známým prostředím, přesto si určitých
změn nelze nevšimnout. Například přibyla polička na knihy nad pohovkou.
Kresby doplňují krátké a jednoduché věty, které však v sobě nesou vše podstatné a vzájemně spolu
souzní. Jádro výpovědi však zůstává na
ilustracích.
Některé situace jsou dány do kontrastu někdy na
sousedních stranách, jindy rovnou na další dvoustraně.
Obsah
Jak je u autorky zvykem,
na domov se dívá úplně od začátku. I když si to možná sami neuvědomujeme, první domov jsme měli už
v maminčině bříšku.
A jak Adámek roste, mění
se i velikost domova, zaplňuje ho více lidí. Začínáme mít také povědomí o tom, proč je domov domovem.
Když se náhodou Adámek
v noci probudí ze zlého snu, ví, kam si má jít pro útěchu a pohlazení. I to je součást domova.
Někdy je však zapotřebí
vydat se do světa. Autorka tady Adámka stylizovala
do postavy „Hloupého Honzy“, který si nese na zádech svůj raneček buchet a
vydává se objevovat jiné domovy.
I kdybych ve světě bůhvíkam zašel,…
Na své cestě navštěvuje kamarády, kteří mu ukazují svá
bydlení. V některých postavách
lze vystopovat tváře, které jsme mohli vidět na dvoustraně ze zahradní slavnosti.
Některá obydlí jsou představena jen
zvenku. Jiná i zevnitř. Jednotlivé domovy jsou opět dány do kontrastu. Některé jsou na první pohled obrovské, bohatě vyzdobené a budou patřit zámožnějším lidem. Jiné jsou obyčejné a malilinkaté, vystavěné svépomocí, ale nepostrádají své kouzlo.
Jiné jsou vyvedeny s čistými geometrickými tvary,
působí moderně a trochu chladně.
Další působí naopak domácky,
zabydleně a jsou plné zvířat vevnitř
i venku.
Pečlivě zvolené detaily, vzhled prostředí i obyvatel ve čtenářích může dokonce evokovat konkrétní stát či oblast (dřevěné chaloupky v na
ruském venkově).
…tu cestu k domovu vždycky bych našel.
Poselství celé knihy se
skrývá na posledních stranách. Nejdůležitější
domov je ten, který si neseme v srdci a kde máme své nejbližší.
Vlastní hodnocení
Autorka se opět zaobírá
důležitou lidskou hodnotou – domovem. Pro malé čtenáře ji zpodobňuje stravitelnou a jednoduchou formou, která v sobě přesto
nese určitou hloubku a činí z titulu lákavý a nadčasový kousek. Přesto se
odvážím tvrdit, že větší hloubku skrývaly předešlé knihy, tato se snaží čtenáři
více přiblížit realitě. Setkání s jinými domovy může pro čtenáře
představovat takový úvod k tematice poznávání různorodých kultur a z toho plynoucího životního stylu.
Jediné možné úskalí v pochopení textu spatřuji v kresbě zahradní slavnosti, kde maminka ukazuje holčičce, jak se hraje kroket.
Tato hra nemusí být všem čtenářům známá, protože v našich končinách se s ní
moc nesetkáme. Jinak je dění na kresbách
univerzální a známé pro čtenáře všech národností.
Doporučení
Titul
bych určitě doporučila všem dětem zhruba od 3 let.
____________________________________________________________
____________________________________________________________
Autor: Astrid Desbordes
Ilustrace: Pauline Martin
Počet stran: 36
Rok: 2020
Nakladatelství: Axióma
Zdroj: vlastní
Žádné komentáře:
Okomentovat