7+1 nejkrásnějších knih o mateřské (i otcovské) lásce k dětem a naopak

Mami, obejmi mě, prosím!

Jistě si s dětmi během dne nebo před spaním vyhrazujete čas, kdy se věnujete četbě knížek a užíváte si vzácné a jedinečné chvíle při prožívání společného příběhu. Takové souznění je velmi důležité. Utváří v dětech pocit bezpečí, sounáležitosti a lásky, utužuje rodinné vazby, ale také posiluje vědomí, že vše je na svém místě.

Společně čtené a prožívané příběhy mohou být různé. Někdy však toužíme číst příběhy, ze kterých dýchá láska, porozumění, něha a které obsahují hřejivá slova o rodičích, a přitom rozvíjejí vztahy mezi nimi i dětmi a prohlubují vzájemnou lásku a rodinnou pohodu. Vyjádřit si navzájem city nemusí být vždy jednoduché. Díky četbě příběhů založených na rodičovské lásce bude snazší vyjádřit je i ve skutečném životě.

Ze zkušenosti vím, že najít takový titul - hodnotný, přitom jednoduchý, ale výjimečný, z něhož si odnese kvalitní čtenářský zážitek malé dítě i dospělý čtenář, není snadné. Mně samotné to stálo spoustu času a hledání a ověřování v praxi, ale vyplatilo se! Ráda bych se s Vámi o své tipy podělila. Vybrala jsem 7 nejlepších knížek o mateřské (i otcovské) lásce k dětem a dětí k rodičům. Věřím, že si mezi nimi vyberete své oblíbence a se svými dětmi si je rádi přečtete a strávíte tak krásné společné chvíle.

Przemyslaw Wechterowicz: Obejmi mě, prosím

Obejmi mě, prosím je moje srdcovka. Velkou zásluhu na tom mají milé, hřejivé, a ještě navíc vtipné ilustrace dvou sympatických medvědů a dalších zvířat od skvělé polské ilustrátorky Emilie Dziubakové, jsou natolik vypovídající, že lze příběh číst jen podle obrázků. Ale samozřejmě i text stojí za to. Je vtipný, odlehčený i překvapivý.

Příběh je založený na tom, že fyzický kontakt s druhým člověkem (zde zvířetem) vyvolává pozitivní emoce a záplavu endorfinů. To je prosím vědecky prokázané! Až si titul přečtete, věřte mi, že si sami řeknete, že na tom objímání něco je a budete se chtít obejmout také!

„Úplně nejlepší je, když můžeš někoho pořádně obejmout!"

Z knížky je cítit pohodová atmosféra a i přes mírně vtipné situace, je znát, že autor vytvořil krásný odlehčený příběh, kde dominuje kamarádský a láskyplný vztah mezi otcem a synem a hlavním tématem je potřeba lásky a blízkosti, které jsou důležité nejen pro zvířata, ale pro každého z nás.

UKÁZKA: 

„Jednoho jarního rána, právě když si slunce čistilo zuby, se táta Medvěd zeptal: „Synku, jestlipak víš, jak nejbáječněji prožít krásný den?“ Medvídek se usmál od ucha k uchu. „Samo sebou! Stačí udělat pár kotrmelců z našeho kopce!“ Táta Medvěd zvedl synka do výška a posadil si ho na ramena: „Cha cha cha! Ano, to opravdu pomáhá.“ „Ale úplně nejlepší je, když můžeš někoho pořádně obejmout!“Medvídek plul nad mráčky. „Juchú! Ale já jsem si táto, myslel, že objetí pomáhá proti špatné náladě.“ Táta Medvěd se znovu rozesmál. „Máš pravdu, synku. Objetí je dobré na ledacos.“

A tak oba medvídci putují lesem a cestou objímají všechny, které potkají.  Pracujícího pana Bobra, vystrašenou Slečnu Lasičku, Zajíce, Vlka čekajícího na Karkulku, starého pana Losa, pana Hajného a spoustu jiných. Úplně největší radost z toho má paní Anakonda. :-) Medvědí prosba o objetí vyvolává u dotazovaných rozporuplné reakce, nakonec jsou ale všichni aktéři šťastní a za objetí vděční. Když se méďové vrací domů, nejen že obejmou ještě spoustu dalších zvířátek, ale něco si uvědomí. Nezapomněli ještě někoho obejmout? Vydal Host roku 2019. Vhodné pro děti kolem 3 let.

  

Bonusem této knihy je, že můžete předčítání nechat na tatíncích, kteří většinou moc nečtou, uvidíte, že se jim to zalíbí, budou mít k tomu hned několik důvodů. Nejen že hrdinou je tatínek se synem, ale navíc je knížka moderně a vtipně pojatá, obsahuje bláznivé kousky (a to tatínci milují) přitom to není žádná divočina, ale milý a laskavý příběh, ve kterém mimo jiné méďové mají velmi slušné vychování (ale ne strojené), což odpovídá i jejich mluvě.

Následující 2 tituly vypráví o hledání maminky, ale každý trochu jinak.

Marianne Dubuc: Já nejsem tvoje maminka

Co dělá maminku nebo vůbec rodiče rodičem? Jak moc se změní život rodičům po narození dítěte? Jak moc je taková péče náročná? Hledání odpovědí na tyto otázky naleznete v tomto výjimečném, bohatě ilustrovaném titulu.

Výjimečný příběh o radostech i strastech rodičovství.

Jednoho dne se před domem veverčáka Otty objevila zvláštní zelená koule, ze které se vyklubalo malé chlupaté stvoření (trochu připomíná yettiho). Malý tvoreček za svou maminku pokládá Ottu. Nastává noc. Ottovi je opuštěného tvorečka líto a poskytne mu ve svém domečku ve stromě přístřeší, bydlení i stravu. Hned druhý den jde pátrat po jeho mamince, protože je přesvědčený, že ho určitě hledá. Ať se snaží sebevíc, nemá štěstí a tvoreček je vlastně ve společném soužití docela spokojený. Otto mu vehementně vyvrací tvrzení, že je jeho maminkou. Malý chlupáč každým dnem roste víc a víc a postupně tak převrací Ottův dům vzhůru nohama. Když už se do domu skoro nevejde a poničí, co se dá, Ottova trpělivost přeteče, a odchází… Příběh má nečekané vyústění, ale dopadne šťastně.

Jednoho rána objeví veverčák před domečkem podivnou zelenou kouli.
Co to může být?

A jéje! Z koule se vyklube malé chlupaté stvoření s legračním nosánkem
a volá maminku.

Nádherný nadčasový příběh k zamyšlení napsala i ilustrovala oceňovaná kanadská spisovatelka Marianne Dubuc. Její knížky by neměly chybět v knihovně žádného rodiče.

A tak si veverčák vezme k sobě malé stvoření a podělí se s ním o postýlku.

Ráno však nelení a všech zvířátek okolo se vyptává, jestli neviděli
 jeho maminku. Sám neví, jak se má o tvorečka postarat.

Dokonce nakreslí plakáty a vylepí je v okolí....

Malé chlupaté stvoření s legračním nosánkem má ale jasno,
Otto je JEHO MAMINKA a hotovo!

Jenže chlupáč se každým dnem zvětšuje a Ottovi dochází trpělivost...

Vyjádřit důležitou myšlenku prostě, na malém prostoru a ve zdánlivě jednoduchém příběhu je velmi náročné. Paní Dubuc tohle dokáže. Její příběhy aplikované na postavy zvířátek jsou podobenstvím na závažné etické otázky v životě lidském. V tomto titulu se zabývá otázkou, co skutečně znamená být rodičem. Vyprávění vyvolává sérii emocí, ale také otázek k zamyšlení a diskuzi. Textu není mnoho a ilustrace jsou natolik vypovídající, že lze příběh číst i beze slov. Vydalo nakladatelství Labyrint roku 2017. Je vhodný pro děti kolem 3-5 let.

Keiko Kasza: Máma pro Papíka

Výjimečný příběh o hledání maminky.

Tato roztomilá knížka byla původně napsaná pro všechny 2 až 5leté adoptované či osvojené děti, ale není určena pouze jim, protože odpovídá na zásadní otázku, kterou si může položit každé dítě: „Podle čeho poznám opravdovou maminku?“

Papík je malý, roztomile buclatý žlutý papoušek, který žije úplně sám. Je smutný, protože nemá maminku a rád by ji našel, proto se ji vydá hledat. Cestou potkává spoustu potencionálních maminek, které se mu v něčem podobají. Paní Žirafová je stejně žlutá jako on, ale nemá křídla, paní Tučňáková má sice křídla, ale nemá stejně buclaté tváře. Papík se často setká i s nepochopením a ústrky. Potká i paní Medvědovou, ale tu ani neosloví, protože je na první pohled zřejmé, že ona nemůže být jeho maminkou. V tu chvíli se Papík rozpláče. Nikdy nenajde svou maminku. Všimne si toho paní Medvědová a položí Papíkovi zásadní otázku, která změní celý jeho život.

Vyprávění opět vystavěné na minimální ploše reaguje na zásadní otázky rodičovství. Doplňují ho nádherné a výrazné ilustrace, ze kterých emoce jen čiší. Postavu Papíka a celý příběh si zkrátka zamilujete, budete s ním prožívat jeho trápení a celou dobu mu držet palce. My ji musíme číst každý den, je to ideální čtení pro pomazlení. Textu i ilustrací se ujala japonská autorka Keiko Kasza. Kniha vyšla v nakladatelství Portál roku 2019. Je vhodná pro děti kolem 2 let. 

Nina Ladenová: Jedno přání

Svět je plný splněných přání, stačí se jen umět dívat.

Říká se, že zdravý člověk má tisíc přání, ale nemocný jen jedno. Podobně je tomu i v této nezapomenutelné knize, jejíž hrdinka, malá holčička, má také mnoho přání, ale nejsou to marnivá přání, vlastně jsou docela prostá, složená ze všedních věcí, jejichž důležitost si v běžném životě ani neuvědomujeme. Začtěte se a možná zjistíte, že svět kolem nás je plný splněných přání, stačí se jen rozhlédnout.

Mohlo by se zdát, že tento titul do kategorie rodičovská láska nepatří. Ale patří. Závěr knihy to jenom dokazuje. Možná jím budete mírně šokovaní, ale pokud jste mámy, určitě budete dojaté. Hodně dojaté. Závěr není smutný, ale natolik citově silný, že mi pokaždé, kdykoli knížku čtu, nějaká ta slza ukápne.

UKÁZKA:

Kdybych měla malý dům,

dala bych mu jméno Štěstí,

Střechou by mě ochránil

proti zlu a proti dešti.

(…)

                              

Kdybych měla jezírko,

dala bych mu jméno Kouzlo.

Na hladině ukáže mi

všechno, co do vody sklouzlo.

(…)

Kdybych měla bratříčka,

dala bych mu jméno Nebe.

Byl by vzduchem, kterým dýchám,

kterým plujem vedle sebe.

   

Tento citově silný a poetický příběh je psán v krátkých 4 veršových slokách kouzelně přebásněných Radkem Malým. Text je zasazen přímo do nádherných ilustrací Melissy Castrillónové, kde dominuje oranžová a modrá barva. Moc se mi líbilo hlavní téma knihy: Jsme bohatší, než si myslíme, jen se musíme naučit vnímat krásu a radost v každém okamžiku. Je určen pro děti od 3 let, ale spíš bych ho doporučila dětem o něco starším, a hodí se jako čtení před spaním. Vydal Host roku 2019.

Astrid Desbordes: Mám tě ráda

Mateřská láska nezná hranice.

Opět výjimečná a citlivá kniha s hlubokým poselstvím o bezpodmínečné síle mateřské lásky.

Začíná tím, že se malý chlapec ptá své maminky: „Mami, budeš mě mít ráda napořád?“ A maminka se rozhodne prozradit mu jedno tajemství, o kterém vypráví v celé knížce. Bude ho mít totiž ráda napořád a za každých okolností. Jednotlivé dvojstrany pak s ukázkami situací jakoby vystřižené z běžného života rodiny jsou v příběhu krásně znázorněny a z ilustrací ihned poznáte, o co šlo. A tak maminka prozrazuje chlapci: „Mám tě ráda, když jsi u mě“ (na obrázku se k sobě tulí), „i když jsi proti mně.“ (chlapec se na mámu očividně zlobí a umanutě dupe, protože mu už nedovolila jíst další bonbóny.)

Malý Adámek se ptá maminky: "Mami, budeš mě mít ráda napořád?"

A maminka začne vyprávět synovi příběh o jednom tajemství.
"Mám tě ráda, od chvíle, kdy jsem tě poznala, a měla jsem tě ráda,
 i když jsem tě ještě neznala."

"Mám tě ráda, když se spolu radujeme, ale nepřestávám tě mít ráda,
i když zrovna radost nemám."

Situace jsou na dvojstranách dány do protikladu. Úžasné je, že se dozvídáme nejen pocity a reakce maminky, ale také dítěte. I když jde o příběh mámy a syna a místy vám slova úplně nesednou, lze text přeformulovat a uzpůsobit tak, aby byl vhodný i pro holčičky a mladší děti.

"Mám tě ráda, když si u mě, i když jsi proti mně."

"Mám tě ráda, když na mě myslíš, i když na mě zapomínáš."

"Mám tě ráda, když na tebe myslím, i když  na tebe zapomínám."

"Mám tě ráda, protože jsi můj chlapeček,
i když vím, že mi nikdy nebudeš úplně patřit."

Text je jednoduchý a krátký (1 věta), ale skrývá v sobě často mnohem hlubší myšlenky. Velkoformátové ilustrace zasahují přes celou stránku, barvy jsou tlumené a jednoduché. K prohlížení vhodné už kolem 2 let, ale hlubší význam sdělení plně pochopí až děti školního věku. U nás je titul velmi oblíbený, musíme číst několikrát za sebou. Velmi doporučuji. Vydala Axióma poprvé roku 2016, titul byl natolik úspěšný, že se dočkal několika dotisků, naposledy roku 2019. 

Axióma vydala ještě volně navazující knihy: Co mi řekl táta? (2017) a Mám tě rád, sestřičko (2017) a Můj domov (2020) - více o tomto titulu si přečtěte v mé recenzi s názvem Astrid Desbordes: Můj domov.

Astrid Desbordes: Co mi řekl táta

        Láskyplné otcovské rady na cestu životem.

Titul Co mi řekl táta? je trochu jiný než titul Mám tě ráda. Je koncipován jako rozmluva otce se synem a nabízí odpovědi na „chlapecké“ otázky, které si však může položit každý z nás, i dospělý. 

Dozvíme se, co si počít, když zažijeme strach, nejistotu, samotu, jak najít sebe sama, jak se vypořádat s problémy. Tady je však myšlenková hloubka obsažena daleko víc než v předchozím titulu. 

Je to velmi hodnotný a krásný titul o radách tatínka svému synovi na cestu životem. Myšlenkovou hloubku však plně ocení opět až děti školního věku.

"A když mě přepadne strach?" ptá se Adámek.
"Když tě přepadne strach," říká táta, "nikdy ho nenech vyhrát."

"A co když zabloudím?" ptá se Adámek.
"Nezabloudíš. Jenom půjdeš jinou cestou," říká táta.

"A co když budeš moc daleko?" ptá se Adámek.
"Nikdy nebudu daleko," říká táta, "stačí se podívat srdcem."

"A co když budu smutný?" ptá se Adámek.
"Když budeš smutný," říká táta,
"nikam nespěchej, radost se zase vrátí."

Titul Mám tě rád, sestřičko vypráví o sourozenecké lásce mezi starším bratrem a mladší sestrou, obsahově i formálně se nejvíce podobá prvnímu dílu. 

Všechny tituly Astrid Desbordes určitě doporučuji! Jsou opravdu nádherné, jak obsahově tak vizuálně. Neměly by chybět v žádné rodinné knihovničce.

Sam McBratney: Hádej, jak moc tě mám rád!

Kam sahá až sahá láska?

Trochu oddechovější čtivo v porovnání s předchozími tituly nabízí útlá knížečka s krátkým, ale výrazným textem s velkými písmeny - Hádej, jak moc tě mám rád! Vypráví příběh otce zajíce a jeho syna, který už měl dávno spát, ale ještě se chce ujistit, jestli jeho táta uhádne, jak moc ho má rád. Postupně se oba zajíci předhánějí v tom, kdo koho má rád víc. Svou hloubku citu demonstrují na svém těle a provádějí přitom „různé prostocviky“. Přičemž (jelikož je větší a delší) má vždy navrch tatínek. Jak to dopadne? Kdo má rád víc?

Milý příběh se hodí jako čtení před spaním, s dětmi můžete hrát stejnou hru jako zajíci, budou to zbožňovat. Navíc je to opět výborná příležitost, jak zapojit do čtení i tatínky. Příběh doplnily krásné obrázky Anity Jeram. Vhodná pro děti kolem 2 let. Vydal Svojtka roku 2014.

Kniha vyšla také v podobě leporela, dále vznikla série 4 částí nazvaných podle ročních období, kde je ještě navíc doplněno, co v přírodě můžeme s našimi hrdiny vidět a zažít.

Před usnutím se přitulte k tomu, koho máte rádi.

Petr Wagner: Dřív, než půjdem spát

Tento titul se hodí jako poslední tečka večerního předčítání před usnutím. Tato poetická knížečka formou krátkých básniček vypráví o tom, jak se jednotlivá zvířátka ukládají ke spánku, přičemž na poslední stránce nalezneme usínající dítě, které ukládají ke spánku rodiče. Dítě se tak může ztotožnit s tím, že i ono by už mělo jít spát a je to tak správné.

   I zvířátka chodí spát aneb Popřejme si dobrou noc.

Čtyřveršové básničky má na svědomí farář Petr Wagner, jsou velmi povedené a umí pohladit po duši. Kouzelné celostránkové ilustrace, do nichž je vložen, vytvořila Ilona Komárková.  Ilustrace si opravdu nemůžu vynachválit, díky skladbě barev dovedou navodit pocit klidu a míru, zvířátka jsou skoro jako živá, setkáme se s liškou, ježkem, divočákem, rysem, netopýrem, srnkou, čápem a jinými. Zvířátka většinou spí po boku maminky, ale například u srnky na všechny z povzdálí dohlíží táta jelen.

Děti mají výčet toho, kdo všechno spí, rády, pomáhá jim to navodit pocit uklidnění a posílit vědomí, že ony už mohou také jít spát.

Knížka je svým formátem vhodná pro dětské ručičky. Lze ji využít už pro novorozence. Pokud si ji vaše dítě oblíbí, najde své uplatnění možná až do prvních školních let. U nás se titul u 1,5 roční dcery velmi osvědčil. Většinou bez něj nejdeme spát a už je řádně opusinkovaný J. Velmi doporučuji. Vydal Bambook pod nakladatelstvím Grada roku 2016.
___________________________________________________________

Četli jste některou z knížek ze článku? Máte i Vy své osvědčené knížky o rodičovské lásce a v článku chybí? Budu ráda, když mě s nimi seznámíte. Budu se těšit. Pěkné počtení přeji.