RECENZE – Jiří Kahoun: Chumelení

 Laskavé předvánoční, vánoční i povánoční zimní čtení

 

I zvířátka si užívají sněhovou nadílku, vánoční přípravy a Štědrý den. Nevěříte? Přečtěte si Chumelení od Jiřího Kahounalaskavé zvířecí pohádky o malých nezbedech, v jejichž chování poznáte vaše děti a možná i sami sebe. Potkáte v nich medvídka závodícího na sněhu, myšáčka hledajícího hvězdičku nebo kočičku nedočkavě vyhlížející vánoční přání. S kocourkem se naučíte kreslit jesličky, ježčí babička vám zase ukáže, jak se dělají sněhové pusinky, s kňourkem budete netrpělivě odpočítávat hodiny do Štědrého dne, ale dejte pozor, ať ho při tom čekání a těšení nezaspíte, což se skoro stalo jezevcovi s plšíkem. A když Vánoce skončí, nezoufejte, protože si můžete povídat o dárcích, které Ježíšek přinesl, naplno si užívat zimních radovánek nebo jen tak tiše pozorovat, jak je ta zimní příroda a zvířátka v ní krásná.

V hlavní roli zvířátka/děti

Hrdiny jsou polidštěná zvířátka typická pro zasněženou českou krajinu – jezevec, zajíci, lišky, veverka, myšáci, kňourci, ježci, plšík, medvídek, křeček, ale také havrani, sýkorky, bažanti a jiní opeřenci. Pokud nepočítáme postavy koček a psů, které se v příbězích také objevují, je pro všechna zvířátka příznačné, že se s nimi můžeme setkat právě v zimní přírodě, nejčastěji v okolí lesa.


Zvířátka ve své podstatě představují děti a jejich prosté, naivní a bezprostřední prožívání a chování, což může být malým posluchačům velmi blízké a sami se v hrdinech poznají. V příbězích však nevystupují pouze zvířátka v rolích dětí, ale také rodiče, prarodiče a kamarádi, ojediněle se setkáme dokonce s bubáky či anděly. Právě zasazení do rodinného prostředí a okolí domova, v němž nechybí pozitivní vztahy a láska, dodává titulu jedinečnou atmosféru a vytváří ideální obraz domova, bezpečí a jistoty.

 

Vidět svět dětskýma očima

Z vyprávění na čtenáře sálá laskavost, nevinnost, nezkaženost a člověčina. Jiří Kahoun byl výborný pozorovatel běžných, často banálních situací, které souvisely s dětmi. Věděl, že skrz zvířecí hrdiny se jim nejvíce přiblíží. Měl dar psát naprosto přirozeně, svět vidět dětskýma očima. Právě proto nepřestanou dospělé ani děti jeho příběhy nikdy okouzlovat. Děti se ocitají v důvěrně známých situacích a dospělí, kteří se často zapomínají dívat na svět tak, jako by ho viděli poprvé, si tento obraz rádi připomenou.


Čtení na Vánoce i na zimu

Kniha je přehledně členěna do 4 oddílůVánoce jsou na cestě, Vánoce klepou na dveře, Vánoce jsou tady a Vánoce jsou za dveřmi. Nabízí tedy nejen předvánoční a vánoční příběhy, ale i ty povánoční, které tak často nevídáme. Mnoho z nich se týká čistě zimy a z toho vyplývajících dětských radovánek, proto je lze číst i mimo Vánoce.

 

Krátké příběhy se skvělou pointou

V publikaci naleznete celkem 37 zimních vyprávění či spíše črt. Jejich forma nemusí každému vyhovovat, protože neobsahuje klasické členění příběhu do úvodu, stati a závěru, ale často je čtenář vhozen přímo „doprostřed dění“ a s aktéry se seznamuje v průběhu dialogů, na jejichž základě je příběh vystavěn. Jsou psány srozumitelně a jednoduše.

Až na rozsáhlejší Vánoční hvězdu jsou kraťoučké, dobře vypointované a končí šťastně. Velikost písma i délka textu bude skvěle vyhovovat potřebám začínajících čtenářů.

 

Nejoblíbenější příběhy

V knize se samozřejmě najdou příběhy silnější i slabší. Které mě nejvíce zaujaly? Podívej, jak chumelí, Něco na stromeček, Vánoční hvězda, Medvídek si vzpomněl, Kočičí Vánoce, Co dostal Štětinka či Zrzkův pekáček. V krátkosti vám dva z nich představím.

Příběh Něco na stromeček patří k těm, které vás v knize nejvíce dojmou. Ježčí babička se v něm rozhodne upéct sněhové pusinky jako ozdobu na stromeček. Při šlehání jí asistuje její vnouček, kterému se podaří celou mísu s bílkovým sněhem převrhnout. Babička už nemá vajíčka, aby mohla upéct pusinky nové a je z toho nešťastná. Ježeček si však ve své bezprostřednosti ví hned rady, protože zná recept na nejlepší pusinky na světě. Jaké? Viz ukázka.

UKÁZKA:

Hrnek upadl a pěna se vylila na podlahu. Babička se rozplakala. „Měla jsem poslední vajíčka. To měly být pusinky na stromeček.“

„Jaké pusinky?“ ptal se ježeček.

„Vánoční,“ plakala babička. „Vánoční pěnové pusinky na stromeček.“

„Babi, neplač. Pusinky dovedu,“ ulizoval loužičku ježeček, až měl celou pusu bílou. Pak vyskočil babičce na klín a začal jí dávat pusinky. Sladké vánoční pusinky. (Str. 27-28)

Příběh Podívej, jak chumelí vypráví o malém plšíkovi, který když nespí, tak utíká do světa. Dělá tak starosti mamince, která ho musí neustále hledat, a teď v zimě má o něj ještě větší strach. Na cestě potká plšík veverčáka, jenž mu poradí, ať se raději vrátí domů, protože brzy budou Vánoce. Když plšík doma usne, zanechá mu veverčák jako dárek lískový oříšek.

Varování

Pokud Vaše děti věří, že dárky nosí Ježíšek, dejte si pozor na vyprávění To je pro medvídka a Aby měl jezeveček radost, kde je prozrazeno, že dárky pocházejí od někoho z rodiny.

Hřejivé ilustrace

Jiří Kahoun byl výtvarně velmi nadaný (jednu dobu pracoval také jako umělecký kovář), proto si své knížky někdy i ilustroval. Ani tento titul není výjimkou. Ilustrace jsou jednoduché, ale líbivé, dobře identifikovatelné, barevné, vtipné s důrazem na detail. Doplňují každý příběh, někdy jsou drobnější, jindy celostránkové. Zvířátka nosí lidské oblečení, v jejich výrazu nechybí emoce, venkovní kulisy plné sněhových závějí a vloček nezapřou tu pravou zimu. Bílé scenérie ilustrací skvěle zapadají do zbytku textu a tvoří tak jeho přirozenou součást. Za pozornost stojí také stránky s tmavě modrou noční oblohou se záplavou sněhových vloček, které nejen že potvrzují oprávněnost názvu celého titulu, ale ještě navíc spoluvytváří předěl jednotlivých částí.


Zhodnocení a doporučení

Knížka je vhodná pro děti od 4 let, i když je oficiálně uveden věk až od 7 let. Se zvířecími hrdiny a důvěrně známými situacemi se děti snadno ztotožní a můžou si je oblíbit. Ne každému však sedne forma, která není tradiční (úvod, zápletka, závěr), rozhodně však stojí za to čtení vyzkoušet, protože obsah příběhů je laskavý a velmi oblíbený. Protože je bydlení zvířecích hrdinů zasazeno do autentického prostředí a je zachována jejich podstata a zvyky, výtečně se hodí k diskuzi o skutečném životě zimních živočichů.

Příběhy jsou nadčasové, krátké a úsměvné, hodí se jako zimní či vánoční čtení, ať už pro nečtenáře, tak začínající čtenáře, ale klidně i rodiče a prarodiče, kteří si chtějí zavzpomínat na dětství a potěšit se laskavou knížkou. Pokud hledáte vhodnou knížku pro předškoláky, Kahounovými texty nemůžete šlápnout vedle, vždy nabídnou nadčasové, něžné a vtipné čtení.

 

Máte také rádi příběhy o zvířátkách? Oblíbili jste si nějakou knížku od pana Kahouna? Těším se na Vaše postřehy. J

______________________________________________________________________________ 

Anotace:

Autor: Jiří Kahoun

Název: Chumelení

Ilustrace: Jiří Kahoun

Počet stran: 84

Nakladatelství: Knižní klub

Vydání: 1.

Formát: 25 × 19 cm

Rok: 2011

 

O AUTOROVI:

Jiří Kahoun (1942-2017)

Spisovatel, malíř, ilustrátor, původně umělecký sochař a kameník, ale vystřídal celou řadu zaměstnání. Jeho knihy pro děti okouzlily už několik generací čtenářů. Roku 2013 získal Zlatou stuhu za celoživotní přínos literatuře pro děti a mládež.

Na poli dětské literatury debutoval až ve dvaačtyřiceti letech knížkou Pískací kornoutek (Albatros, 1984, 2013). V téže době napsal také večerníček Příhody včelích medvídků, který rovněž vyšel knižně (Evangelické nakladatelství, 1992, později mnohokrát v Albatrosu). Mezi jeho další známé tituly patří Moucha roku (Albatros, 2000), Kamarádi v kožíšku (Knižní klub, 2012), Knížkový pejsek (Knižní klub, 2012), U všech čertů (Albatros, 2010), Co se zdá medvědům (Knižní klub, 2015).

  

Především klukům jsou určené knihy O mašinkách (Albatros, 2007, 2012, Euromedia, 2018) či O létajících strojích (Albatros, 2013).

Nejnověji vyšla reedice knihy Zvířátka z malinové paseky (Pikola 2019), výbor jeho próz pod názvem O čertech, medvědech, myškách a všech mých přátelích (Pikola, 2018) a trochu méně zdařilý Medvídek Popo (Pikola, 2019), všechny s ilustracemi F. A. Holasové.

  

Žádné komentáře:

Okomentovat