RECENZE - Vendula Borůvková: 1918 aneb Jak jsem dal gól přes celé Československo


Napínavý příběh protkaný historickými fakty i zajímavostmi z běžného života


Všichni máme své sny. Jedenáctiletý Jenda Vosika chce být fotbalistou, jeho otec sní o prospěchu vlasti, maminka chce mít spokojenou rodinu, sestra touží zpívat a české země touží vytvořit autonomní stát. Cesta za sny může být dlouhá, trnitá a přes všechnu snahu ne vždy úspěšná. O tom všem vypráví tento neobyčejně povedený ilustrovaný román pro mládež spojující skutečné divoké dějiny vzniku první republiky s fiktivním příběhem obyčejného chlapce.


Přitažlivý román o těžkostech nově vzniklého a rozhádaného Československa, touze plnit si sny a cestě k vzájemnému pochopení otce a syna



Na první pohled se může zdát, že tato knížka je vhodná spíš pro fotbalisty. Ale to vůbec není pravda! Fotbal je sice hlavní zálibou dospívajícího hrdiny, ale stěžejní téma se točí kolem událostí spojených     s formováním Československé republiky od roku 1918 až 1920. 

Titul nám přibližuje to, co jsme se v učebnicích dějepisu nedozvěděli, totiž to, že dějiny ČSR nejsou jen dějiny české, ale také slovenské, maďarské, židovské a německé. Na pozadí dějinných událostí sledujeme osudy rodiny Vosikovy, ale nahlédneme i do životů jiných postav. Vůbec to není nudné čtení, klíčové události jsou viděny očima různých postav z rozmanitých společenských i kulturních vrstev, což významnou měrou přispívá k barvitosti a jedinečnosti titulu. 

Člověk mnoho vydrží,
má-li cíl.

T. G. Masaryk

Tímto příznačným citátem se otevírá celá kniha o rodině Vosiků a jedné dlouhé cestě za tatínkovým snem z Mostu až na Podkarpatskou Rus. Rodina Vosikova žije v Mostu, které spadá do pohraniční oblasti, součásti Sudet. Tvoří ji otec Antonín, matka Eliška, syn Jenda a starší dcera Anička. 

Příběh vypráví Jenda Vosika, jedenáctiletý kluk, který ze všeho nejvíc na světě miluje fotbal. Jeho otec je učitel a zapálený vlastenec. Být synem učitele, to je pro Jendu prokletí. Otcovy ideály jsou mu cizí. 

UKÁZKA:

 Táta pověsil chlapa na skobu a potom dlouze zkoumal, jestli není nakřivo. (...)
„Bývali Čechové statní jonáci, bývali rekové, muži co květ,“ zabroukal si. Potom si teprve vzpomněl, že jsem ve třídě s ním. „Mám to rovně?“ zeptal se. 

Horlivě jsem přikývl. Obraz s budoucím československým prezidentem Masarykem, jak mu táta říkal, visel naprosto předpisově. Aby ne, když za ty roky, co ze stejného místa shlížel císař František Josef, se podél rámu vyrýsovala tmavá mřížka z prachu a sazí.   

„Nemohli bysme už jít, tati? Chtěl jsem si ještě zahrát s rukama kopanou…“ (Str. 13)

Jendy se důležitá dějinná událost – vznik ČSR moc nedotýká, nechápe je. Ostatně upřímně si řekněme, kolik dětí by ji pokládalo za podstatnou.  
Otec převratné události velmi citelně prožívá, to zasahuje i do dění v rodině. Na rodinu Vosikovu dopadají nepřátelské nálady a útoky především německých obyvatel, proto je nucena odstěhovat se na Slovensko, kde je otci nabídnuto místo učitele. Zbytku rodiny se nová situace nezamlouvá, ale musejí ji přijmout. Jenda se cítí zmatený a osamělý. Nechápe, proč nemůže zůstat vše při starém. Stěhování však nebude tak jednoduché, jak vypadá. Čeká je několik, často nucených a neplánovaných zastávek, než naleznou cíl své cesty.



FORMA

Děj knihy se odehrává od října 1918 do roku 1920. Knížka obsahuje 4 hlavní části pojmenované podle měst, kde Vosikovi bydleli nebo pobývali –Most, Praha, Brno, Podkarpatsko. U každé části je ještě navíc naznačeno, co se v ní odehraje (Most – Město, kde skončilo jedno velké kamarádství). Každá z hlavních částí obsahuje několik kapitol, které jsou datovány.

Dějiny Československa nejsou jen dějiny české

Převážná část je psána v ich-formě pohledem Jendy. Mimo ni se ještě v knize vyskytují kapitoly psané očima některé z postav příběhu, ty jsou ještě navíc odstíněny tmavě modrou barvou písma. 

Naskýtá se nám tak vhled do nitra různorodých hrdinů. Díky změně vypravěčů se čtenářům nabízí jedinečná možnost pochopit často složité historické dění a situace očima naprosto odlišných lidí z různých pohledů. Dozvíme se nejen, jak situaci vnímají oni samotní, ale i jejich komunita. Můžeme se tak snažit o pochopení protichůdných chování či činů, které pro nás jsou nesmyslné či odsouzeníhodné.










V románu dochází k výměně několika vypravěčů. Prostor mají vždy jen na několika málo stranách:

  • Pohledem německého chlapce Hanse zjišťujeme, jak situaci vnímali sudetští Němci.
  • Pohledem vnučky profesora Golla (byl zastáncem monarchie) Nataši Hodáčové, jak to vnímali zastánci monarchie.
  • Prostřednictvím napůl ruského chlapce Váni Zajceva se dozvídáme historii jeho rodiny a útěku z Ruska do Čech.
  • Prostřednictvím Aničky, sestry Jendy, se dozvídáme o poválečném dění v Mostu a zároveň o situaci v závěru knihy.
  • Prostřednictvím židovské dívky Ley se dozvídáme o pogromu na Židy v Holešově.
  • Prostřednictvím fotbalisty Franty Okouna o špatné sociální situaci na Žižkově.
  • Pohledem maďarského špiona Jaroslava si utvoříme obrázek o komunitě komunistů. 


Příběh obyčejného kluka na pozadí velkých dějin

V úvodní části „Most“ se seznamujeme s rodinou Vosikovou, dozvídáme se o poměrech mezi sudetskými Němci a Čechy. Také budeme svědky několika potyček, které nezůstanou bez následků. Kvůli nevraživosti mezi sudetskými Němci a Čechy utrpělo také přátelství mezi Jendou a jeho německým kamarádem Hansem, který je v jádru jenom obyčejným klukem a události také citelně vnímá. Dozvídáme se ale také o dějinách všedního dne, kdy lidem chyběly peníze, potraviny byly drahé, a proto často lidé z měst vyráželi na venkov a podnikali tzv. „tlumokové jízdy“. Podobné zajímavosti doprovázejí celou publikaci. 

V části „Brno“ se čtenářům odkryje jedno velké rodinné tajemství. Dozvídáme se také něco o místní židovské komunitě, ale také o tajemné historii tohoto města, např. o podzemních chodbách, které v jádru města dodnes existují. Dokonce si přečteme i ukázku hantecu. Díky Jendově spolužákovi a zapáleném fotbalistovi Frantovi se dozvídáme o drsných poměrech na chudém Žižkově.

V části „Praha“ se setkáváme se skutečnou postavou Nataši Gollové, tehdy ještě holčičky, která Jendovi prozrazuje pro román zásadní a překvapivé informace o jeho otci. Dozvídáme se také, že o zachování monarchie nestáli jen Němci. Čtenáři budou mít možnost poznat nelehkou situaci spolužáka Jendy - Váni, který přišel z Ruska. Do Prahy nechtěl, kromě rodiny tu nikoho nezná a neumí česky.

UKÁZKA:


Pohledem Váni

Dědečkův statek v Malinsku byl nejhezčí ve vesnici. A nejbohatší. Tam se mi líbilo nejvíc! Ne jako tady v Praze. (Str. 85)   Za sebe jsme se měli modlit. Hned ten den, co jsme dědečka pochovali, utekl správce se všemi penězi. To bylo krátce po žních. Na konci října odešla i čeleď, a protože jsme jim neměli čím zaplatit, vzali si náš dobytek. Nakonec jsme tedy zůstali na statku sami, já s mámou a Žeňou, naší starou kuchařkou. V chlívě bučela jediná kráva, ta nejstarší, co skoro nedojila. Snědli jsme ji ještě před Vánoci. Potom zbyla už jen řepa. Někdo říkal, že válka skončila, ale nebylo to poznat. Hodně lidí ve vesnici umřelo hladem nebo je ve spaní zabili lupiči. Přepadávali jeden statek za druhým a rabovali. Máma rozhodla, že musíme pryč, hluboko do lesa, na naši starou loveckou chatu. Žeňa jen zavrtěla hlavou a pak se zavřela v opuštěném chlívě. Chtěl jsem taky zůstat, ale máma jinak nedala. Hned první noc jsme slyšeli výt vlky. A potom každou další. Sedmou noc, když už pomalu začínalo svítat, se ozvaly výstřely a kňučení. (Str. 86)





 Jenda si v Praze nalezne nové kamarády a bude moct opět dělat to, co ho nejvíc baví, ale ne nadlouho, protože rodina musí opět odcestovat. Citelně to prožívá. Bere to jako křivdu.

UKÁZKA:

 Pérko nakonec prasklo a ze mě se vyhrnuly výčitky za poslední měsíce i za ty, co teprve přijdou. „Hraju fotbal, to dělám! Protože to jediný mě baví – fotbal, a vy jste mně ho ukradli! A jen co skončí škola, ukradnete mně ho zas. Zas o všechno přijdu. O kamarády, o všechno!
Maminka Zamrkala. „Nemůžeš přece…“
„Můžu si dělat, co chci!“ prskl jsem jedovatě. „Vy si taky děláte, co chcete! A nás s Ančou se na nic neptáte!“ (Str. 128)

V úvodu poslední části „Podkarpatská Rus“ si utvoříme obrázek o situaci na Slovensku. Dočteme se, proč byly vzájemné vztahy mezi Čechy a Slováky napjaté. Zjišťujeme, že ještě v červnu 1919 probíhaly boje mezi Slováky a Maďary, kteří v poválečném dělení přišli o část svého území a odmítali se s tím smířit. 

Čtenáře (stejně jako mě) možná překvapí lest českého generála, která znamenala průlom v bojích proti maďarské armádě. Tato kapitola nabírá na gradaci. Dozvídáme se také pohled na situaci očima kluka Jaroslava, špiona maďarských komunistů, za kterého bude omylem považován Jenda.


UKÁZKA: Je Jenda špión?

„Senegalci, to sú borci! Lapili špicla bolševického!“ slyším odněkud. Hlasy sílí. „Taký malý, a už je z neho špehúň sliedičský!“ „Fuj! Všetkých by nás chceli pobiť, Maďari prekliatý!“ Na koliši mně přistane plivanec.

Vojáci si ničeho nevšímají. Další dvě ruce mě vtáhnou do obrněného vlaku a dveře se ztěžka zabouchnou. Nasazují mi pouta a zavazují oči.

Špión? Nedokážu myslet, nedokážu se pohnout. Chci křičet, jenže hrdlo mám stažené strachem. A co jim mám taky říkat? Já nerozumím jim, oni zas mně. Každou chvíli někdo vchází dovnitř, slyším nezřetelný šepot. Popraví mě bez vyšetřování a bez soudu? (Str. 144)



Krásy i odvrácené strany života na Podkarpatsku

V poslední části knihy osud rodinu Vosikovu zavál na Podkarpatskou Rus. Myslím, že tato oblast není tak známá, protože se o ní často nepíše. To byl také důvod, proč jsem řádky četla s dychtivostí a nemohla se odtrhnout. 

Poznáváme drsné a nespoutané Karpaty a stejně tak drsné obyvatele, ale i sociální bídu těch nejchudších, ale většinou skromných lidí se srdcem na dlani. 

UKÁZKA:

Nakonec jsme doharcovali do Volového, městečka uprostřed Podkarpatska, obklíčeného chundelatými kopci a olysalými poloninami. Bydlíme u rusínské vdovy, která slzela dojetím, že si táta tu její cimru pronajal. Odstěhovala se i s pěti dětmi na půdu a žehná nám, kudy chodí. A táta má obrovskou radost, že udělal dobrý skutek, že svými českými penězi drží tu rodinu naživu. (Str. 157)


Tady také Jenda nachází staršího kamaráda a „skorobratra“ Pavla. Kraj Nikoly Šuhaje je plný zbojníků. Několikrát bude Jenda v ohrožení života. V tom nejméně očekávaném okamžiku bude zase zažívat pocity štěstí a možná si začne plnit svůj velký sen. Ale pro velké cíle je třeba i něco obětovat. 

Na Jendu čeká těžké rozhodnutí, které ovlivní jeho další život. Jak se rozhodne? Jakou možnost si zvolí? Pohodlnější cestu s vidinou velkých úspěchů, ale za cenu zrady sebe sama? Nebo půjde za hlasem svého srdce, ale trnitější cestou bez vidiny hvězdné budoucnosti? Nalezne cestu k vlastnímu otci? Bude rodina Vosikova konečně šťastná?


GRAFICKÁ STRÁNKA

V titulu se setkáte s černě načrtnutými i barevnými kresbami (dokonce i přepisem válečných deníků) či skutečnými fotografiemi. Ilustrace dokáží skvěle vykreslit atmosféru první republiky a spolu s fotografiemi přispívají k pestrosti celé publikace. Velmi se mi líbilo nápadité řešení využití předsádek – vepředu nalezneme načrtnuté portréty rodiny Vosikovy a dalších postav, vzadu je znázorněna mapa Československa s vyznačenou trasou cesty, kterou Vosikovi museli podniknout.




Text je zarovnán do bloku, nezasahuje až k okrajům stran, nechává se mu hodně volného prostoru, symbolicky jsou i stránky svobodné. Na jejich okrajích jsou místy drobným písmem vysvětleny pojmy a historické reálie spjaté s dějem, ale nechybí ani zajímavosti či překvapivá fakta. Je na čtenářích, zda jim věnuje pozornost, k pochopení hlavního textu nejsou klíčové, ale vhodně ho doplňují.



Grafická stránka je celkově velmi povedená, kniha jako celek působí přehledně, nepřeplácaně, svěže a hodnověrně.

Jazyková stránka je také velmi pestrá. Setkáme se s latinou, němčinou, ruštinou, slovenštinou, rusínštinou, brněnským hantecem, obecnou češtinou i s fotbalovým slangem. Cizí fráze jsou však použity jen málo a většinou jsou pod čarou přeloženy do češtiny. Jindy je význam jasný z kontextu.

Úkol zněl jasně: „Blíží se výročí vzniku ČSR, vymysli něco originálního!“

A to se Vendule Borůvkové opravdu povedlo. Román vznikl na objednávku nakladatelství Host u příležitosti výročí 100 let vzniku ČSR. Roku 2019 získal ocenění Magnesia litera a nominaci na Zlatou stuhu.

Pokud Vás román zaujal a chtěli byste se o něm dozvědět víc, doporučuji si přečíst zákulisní informace o vzniku nápadu na knihu. O vzniku románu a jeho dalších zajímavostech mluví Vendula Borůvková v podcastu rozhovoru pro brněnský rozhlas. Pokud je Vám libo, můžete si zalistovat i  ukázkou. Doporučuji si pustit také video na nominaci Magnesia litera.


ZHODNOCENÍ

Ani jedna kapitola pro mě nebyla nezajímavá. Všechny mě obohatily novými informacemi, napínavými i překvapivými až neuvěřitelnými momenty. O spoustě skutečností jsem netušila. Věděli jste například, že před vznikem ČSR se na Slovensku nesměly  zřizovat slovenské školy, po roce 1907 se slovensky nevyučovalo vůbec, proto chyběli na Slovensku učitelé? Nebo že v Holešově došlo k židovskému pogromu a že i u nás řádila tzv. španělská chřipka?

Dlouho jsem nečetla tak barvitý román pro mládež reflektující nedávnou historii naší země s tak obohacujícími fakty, ale přitom současným a silným příběhem jedince. Považuji ho za naprosto výjimečný počin. Myslím, že má potenciál dostat se do školních osnov pro četbu dnešní mládeže. Věřím, že by se díky originálnímu pojetí, dynamice i sugestivnosti vyprávění i živým kresbám mohl dnešním dospívajícím zalíbit. Vypráví ho totiž chlapec, který zažívá zklamání, omyly, nepochopení, dobrodružství, ale i radosti, stejně jako dnešní dospívající. Rozdíl je jen v tom, že vše zažívá před sto lety. Kéž by vzniklo víc titulů podobného ražení.

Fascinovala mě kapitola o Podkarpatské Rusi. Nejen nespoutaná příroda, ale i zbojníci a způsob života zdejších lidí, kde i několika rodinám musely k obydlí stačit jen malé dřevěné chaloupky s hliněnou podlahou a jedinou místností s pecí bez komínu.

DOPORUČENÍ

Publikace je vhodná pro mládež od 10 let, ale obohatí i dospělé, zacelí si tak mnohá bílá místa o dějinách ČSR. Mně jako dospělé trochu chyběl hlubší pohled do myšlení ostatních členů rodiny Vosikovy, leckteré podrobnosti ze života bych se ještě ráda dozvěděla, ale chápu, že román je zaměřen na prožívání chlapce a respektuje věkovou hranici čtenářů.

Čtenáři se můžou s myšlením i činy hlavního hrdiny lehce ztotožnit, věřím, že jim bude blízký. Dynamika děje místy kolísala, nejvíce zvratů a akce se soustředilo v poslední části. Litovala jsem, že román už končí, ráda bych osudy rodiny Vosikovy na pozadí dějinných událostí sledovala i nadále. Bylo to neobyčejně poutavé a obohacující čtení, ráda se k němu vrátím.
____________________________________________________________

O AUTORCE

Vendula Borůvková

Borůvková Vendula
(nar. 1977) vystudovala střední knihovnickou školu a poté divadelní dramaturgii na JAMU. V současné době pracuje jako šéfredaktorka časopisu 100+1 historie. Je autorkou cestopisné knihy pro děti Annie a berlepsové (Host, 2014), pro Český rozhlas napsala drama Magdalena Dobromila a pohádku Medvěd Čokoláda. Zdroj: Host


O ILUSTRÁTOROVI

Vojtěch Šeda

(*1985) je ilustrátor a autor komiksů. Jeho práce jsou zastoupeny mimo jiné v publikacích Generace Nula: Český komiks 2000–2010 (2010) a Ještě jsme ve válce: Příběhy 20. století (2011). Podílel se na edukativní simulaci Československo 38–89 (2012) a s kolektivem Motiv vytvořil interaktivní komiks Murat (2014). Ilustroval komiksové knihy Jak se stal Havel prezidentem (2015), Spolkla mě knihovna (2017) a Hrdinové: Největší příběhy české kopané (2017), Pozor, v knihovně je kocour! (2019). Pravidelně kreslí pro komiksovou revue Bublifuk. Zdroj: Zlatastuha.cz

______________________________________________________________

A co Vy? Nalákala Vás kniha, četli jste ji? Máte rádi příběhy spjaté s historií? Napište mi, budu ráda.:-) 
___________________________________________________________

Autor: Vendula Borůvková
Ilustrátor: Vojtěch Šeda
Žánr: Pro mládež
Počet stran: 208
Nakladatelství: Host
Rok: 2018
Zdroj: knihovna

Žádné komentáře:

Okomentovat