RECENZE - Pavlína Jurková a Jarmila Vlčková: Viktor a záhadná teta Bobina

Strhující příběh o netradičních prázdninách plných zážitků, záhad, nečekaných přátelství a hodnotách stáří.

„Prázdniny bez kamarádů v baráku plným starejch lidí, kterým šefuje šílená teta Bobina?! Tohle nemůžu přežít.“… Právě naopak! Tohle musíte zažít. Velmi svěží, napínavý, tajemný i vtipný prázdninový příběh, který v sobě spojuje dva protichůdné tábory – seniory a děti. Tato odvážná kombinace se hned tak nevidí. Četla jsem, nemohla se odtrhnout a litovala, že příběh nepokračoval dál. Jsem moc ráda, že takové knihy vycházejí, protože mluvit o pozitivech mezigeneračních vztahů je pro děti a mládež velmi důležité.

Prázdniny u moře, na táboře nebo v cizině? Jedině v Hrabákově!

Viktor je devítiletý rozmazlený kluk z velkoměsta pocházející z movité rodiny. Jednou provede ve škole průšvih a za trest je rodiči poslán na „převýchovu“ k tetě Bobině, na kterou si už nepamatuje. Čeká ho bydlení ve starém domě v zapadákově na venkově, vstávání v 6, posluhování divným starým lidem, je bez mobilu a bez vrstevníků. To budou ty nejstrašnější a nejnudnější prázdniny v jeho životě… Ale nakonec to bude právě naopak! Hrdina se seznámí s partou skvělých lidí – se svéráznou tetou Bobinou, bývalým tenorem opery, tajemnou věštkyní, námořníkem, dvojčaty-malířkami… a navíc musí vypátrat zloděje, který v domě krade věci. Čekají ho prázdniny, na které jen tak nezapomene. A věřím, že čtenáři také ne.

Postavy a příběh

Postavy jsou vykresleny barvitě a uvěřitelně. Je na ně nahlíženo s laskavostí a shovívavostí. Díky myšlenkovým pochodům Viktora (v textu odstíněny zelenou barvou písma) poznáváme jeho vnitřní já. Autorky chlapce často dostávají do netypických a překvapivých situací, které jsou pro zbývající aktéry přirozené. Pro čtenáře je tento kontrast velmi zábavný.

První část příběhu je tajemnější a dobrodružnější. Viktor se seznamuje s prostředím domova, jeho svéráznými obyvateli, pátrá po zloději a čeká ho noční dobrodružství na hřbitově a překvapivé odhalení pachatele.

Druhá část knihy už je o něco slabší, zato nám ukazuje hrdiny v jiném světle. Hodně nových informací se dozvíme především o tetě Bobině. Hrdinové příběhu podniknou menší pátrání po její staré zmizelé lásce, obyvatelé domova musí tentokrát „zachraňovat“ Viktora a zažijeme také nečekané chvíle při fotbalovém zápase. O zábavné ani napínavé momenty však nebude nouze.

Jedna z mých nejoblíbenějších ilustrací. Velmi vtipný nápad. Asi si takovou cedulku také dáme na dveře...:-) Komu asi ty dveře v příběhu patří?

Se staroušky nemusí být nuda!

Autorkám se v příjemně plynoucím vyprávění s živými dialogy podařilo skvěle propojit svět seniorů a dětí, což není v dětské literatuře tak časté. Příběh nabízí zamyšlení nad mezigeneračními vztahy, odhazuje předsudky a ukazuje na jedinečnost a jakýsi skrytý potenciál seniorů, kteří jsou mnohdy velmi zajímaví lidé s bohatými zkušenostmi a prožitky. Vždyť i oni byli kdysi mladí, jen časem zestárli. Všichni jednou zestárneme, to bychom si měli uvědomit. Senioři také prožívají pocity smutku a samoty, mají svá tajemství, trápení, touhy po snech, blízké duši a po sdílení. Když je zapotřebí i oni dokážou nabídnout pomocnou ruku a leckdy pochopí děti lépe než jejich rodiče. Příběh nabízí cestu, jak se mohou děti i starší lidé vzájemně obohatit.

Autorky také poukázaly na mnohdy starší generací zatracovaný svět moderních technologií. Na začátku příběhu je sice hlavnímu hrdinovi mobil zabaven, ale později aktérům účelně poslouží, čímž si zaslouží u staroušků sympatie.

UKÁZKA (setkání Viktora s věštkyní Dianou, zeleně jsou označeny Viktorovy myšlenky):

„Kam letíš, ptáčátko?“ zarazil ho hluboký hlas snědé paní s ostře řezanými rysy ve tváři a zvláštním divokým pohledem.  

Kde se tady vzala? Jak to, že jsem ji neviděl přicházet? Vždyť to je ta ženská, co u snídaně tak strašně mlaskala. Brr, přesně takhle jsem si vždycky představoval čarodějnici.

(…) Viktor zůstal nevěřícně zírat na její zlatý úsměv. 

No nazdar, tolik zlatých zubů! Ta musí být příšerně bohatá. (Str. 35)

UKÁZKA (z vyprávění námořníka Aloise):

„Dokonce jsem se spřátelil s jedním delfínem.“ (…) „Říkal jsem mu Seneca. Když jsem vyšel na příď lodi a zapískal, objevil se na hladině a začal si se mnou povídat. Krásné řeči jsme vedli: o lásce, přátelství, o nebi i o hvězdách… Krmil jsem ho chlebem namočeným v červeném víně a on mi za to zpíval. Jestlipak ještě žije, můj Seneca?“

(…) „Rád bych ještě jednou viděl svého Senecu, jak skáče ve vlnách. Ale já už se na moře nepodívám. (…)

Viktor se rozhlédl po ostatních a v jejich tvářích spatřil zvláštní druh smutku. Jako by každý z nich po něčem toužil, a přitom dobře věděl, že už to nikdy nemůže mít. (Str. 49)

Sympatický formát

Kniha má sice 172 stran, ale to v žádném případě nemusí nezkušené čtenáře děsit, jelikož je v ní použito větší řádkování a font písma. Kapitoly jsou kraťoučké, mají většinou jen 2 nebo 3 strany, navíc jsou doplněny barvitými i celostránkovými i menšími ilustracemi. Toto uspořádání zvyšuje napětí, čtenáře nepřehlcuje, působí velmi přehledně a napomáhá snadnějšímu čtení.

Co je na knize zvláštního?

Mám ráda knihy s medailonky hlavních protagonistů. V této knize jsou medailonky vyřešeny zcela originálně a stylově! Hned na předsádce knihy jsou formou kulatě orámovaných portrétů se jmény představeny hlavní postavy příběhu. Čtenář si tak kdykoliv může k portrétům vrátit a nehrozí, že by se v ději ztratil.

Medailonky hrdinů.

Lákavé i vtipné názvy kapitol

Musím ocenit lákavé, ale i vtipné názvy kapitol, které občas působí pohádkově, ale nesou s sebou také punc tajemství, nebezpečí, ale i špetku humoru. Noc hrůzy, Slon v záhonu, Mrtvý promluvil, Obr, Princ, Nestvůra. A co teprve Voják v zákopech? Viktor si tak v jednu chvíli opravdu připadá, ale asi stěží byste tipovali, že při této akci pomáhá nalézt jedné stařence ztracené klubíčko pod postelí.:-) Zdání někdy může klamat, tento motiv se nese celým příběhem. Velmi to oceňuji a je vidět, že si autorky s názvy opravdu vyhrály.

Ilustrace plné tajemné atmosféry a energie

Ilustrace má na svědomí výtvarnice Martina Fojtů. Autorky si ji samy vybraly, což je velmi sympatické, ale ne zcela běžné.  Zvláště v první části si realistické kresby s převažujícími zemitými barvami zachovávají tajemnou atmosféru. Mimo kresby uvnitř nalezneme i stylizované poznámky z vytrženého bloku psané dětské rukou, plánek domu či věnování. Celkově na mě ilustrace působí zvláštním uklidňujícím dojmem, mají svůj charakteristický styl a musím říct, že si mě postupně podmanily, protože je na nich něco magického, energického a laskavého.

Zhodnocení a doporučení

V Hrabákově chci strávit prázdniny! Celkově se mi knížka formou i tématem moc líbila a do příběhu jsem se zamilovala. Je napsaný čtivě a neotřele, myslím, že má potenciál zaujmout děti i dospělé od 8 do 108 let (jak říkají autorky). Příběh ukazuje, že pod tvrdou nebo nehezkou slupkou se může skrývat zdravé jádro, a naopak. Také se zamýšlí nad otázkou přátelství a dětem přibližuje svět starých lidí zajímavě a lákavě. Jsem ráda, že takové knihy existují. Jsou důkazem toho, že se staroušky a stařenkami nemusí být nuda. Naopak!

Jsem jistá, že  na základních školách by měla tato kniha figurovat jako jeden Z PŘEDKLÁDANÝCH TIPŮ NA ČETBU PRO CHLAPCE I DÍVKY. Právem se roku 2018 stala vítězkou ankety SUK – čteme všichni v kategorii čtenářů. Někdy zvítězí knížka, která je oblíbená mezi dětmi, ale nemusí být hodnotná a nic významného nepředá, toto rozhodně není ten případ! U čtenářů byla tato knížka tak oblíbená, že si vynutili pokračování! To nese název Viktor a případ zmizelého psa.

Stránky autorek si můžete prohlédnout na kniha pro děti. Jejich knihy si zde můžete nejen koupit, ale také přečíst ohlasy čtenářů či médií. Doporučuji si pustit tento rozhovor z Českého rozhlasu, kde se paní Jurková rozpovídala o vzniku knihy i osobním životě.

__________________________________________________________

A co Vy? Jsou Vám blízké knížky o mezigeneračních vztazích? Četli jste titul? Budu ráda, když napíšete. Pěkné počtení přeji. J

ANOTACE:
Autor: Pavlína Jurková a Jarmila Vlčková

Ilustrace: Martina Fojtů

Žánr: pro děti a mládež

Počet stran: 176

Nakladatelství: Albatros

Rok: 2018

Zdroj: knihovna

__________________________________________________________

O AUTORKÁCH:

Zdroj: knihaprodeti.cz

Pavlína Jurková
Autorka knih pro děti, čtyřnásobná maminka, herečka, spolu s Jarmilou Vlčkovou řídí pražské Divadlo Láryfáry, které putuje se  svou scénou po celé republice a specializuje se na interaktivní pohádky vhodné pro děti i jejich dospělý doprovod.

Jarmila Vlčková herečka, scenáristka a spisovatelka

O ILUSTRÁTORCE:

Zdroj: knihaprodeti.cz

Martina Fojtů
akademická malířka, vede také výtvarné kurzy

Kniha Viktor a záhadná teta Bobina (Albatros, 2018) je společný debut všech tří dam. Volné pokračování této knihy nese název Viktor a případ zmizelého psa (Bambook, 2019). Jejich nejnovější kniha se jmenuje Hra o sen (Bambook, 2020). Tentokrát jde o napínavý příběh, v němž 10 vybraných dětí bude soutěžit v reality show o peníze.